„Máme tu ducha skladatele Richarda Wagnera, který na hradě strávil celý týden v roce 1842, a bylo mu velmi líto, že tu nestraší,“ prozradil kastelán hradu Pavel Kučaba. Prozradil toho mnohem více a vše se dočtete v následujícím rozhovoru.
Richard Wagner do Ústí nad Labem nepřijel jen strašit. Přijel si sem pro inspiraci. Stejně jako básníci Karel Hynek Mácha a Johann Wolfgang Goethe, malíři Ludwig Richter, Ernst Gustav Doerell a Caspar David Friedrich. Všichni byli okouzleni mystikou hradu a jeho okolí. Dokládají to obrazy, které můžete najít v jedné z místností hradu nebo v Muzeu města Ústí nad Labem.
Od 14. století sloužil gotický hrad Střekov jako místo k výběru cla na říční obchodní cestě a k její ochraně. Velmi často měnil majitele a od 16. století je ve vlastnictví rodu Lobkowiczů. V období 1948-1989 znárodnil komunistický režim veškerý soukromý majetek, stejně tak i tento hrad. Roku 1990 jej získali Lobkowiczové v restituci zpět a spravují ho dodnes.
Podoba hradu a místa, na kterém stojí, se neměnila po celé stovky let. Pouze dvě historické události přece jen Střekov zasáhly. Útok Chorvatů v 18. století způsobil, že z hradu je dnes už jen zřícenina. A stavba labsko-vltavské regulace řeky v podobě zdymadel přímo pod hradem zničila krásný pohled na hrad.
Zdymadla z roku 1936 způsobila vášnivou výměnu názorů na téma zásahů do krajiny. I když dnes představují technický unikát, nepodařilo se debatu zcela uzavřít. Každý návštěvník si může při prohlídce hradu udělat vlastní názor. Pro veřejnost je otevřený po celý rok od úterý do neděle.
Z centra se sem dostanete autobusy č. 27 a 17 směr Střekov, zastávka Pod Hradem. Při návštěvě nevynechejte prohlídku malé galerie pro místní a amatérské umělce nebo posezení ve stylových středověkých restauracích Kovárna a Wágnerka. A ve vinárně nezapomeňte ochutnat místní víno.
„Máme tu strašidlo,“ prozrazuje v rozhovoru kastelán hradu Střekov Pavel Kučaba, 38 let, rodák z Ústí nad Labem. Mimo to vypráví o mnoha dalších zajímavých informacích, které na internetu určitě nenajdete.
Jedno strašidlo tady opravdu máme. Je to duch skladatele Richarda Wagnera. Během svého pobytu strávil na hradě celý týden a přespával přímo v jeho komnatách. Byl ale velmi zklamán, že tu nestraší. A tak vymyslel taškařici, přehodil přes sebe bílé prostěradlo a chodil po hradbách. Místní ho zahlédli a druhý den o tom mluvili nejen mezi sebou, ale i s ním. A Wagner měl z toho samozřejmě radost. Když odjel, strašidlo zmizelo a lidem bylo vše jasné. Po jeho smrti se ale bílá postava na hradbách opět začala zjevovat a Ústečtí říkali, že se mu strašení zalíbilo, a tak se vrátil a straší tu dodnes.
Ne, já se nebojím. Mám tvrdé spaní a strašidlo jsem tu ještě nepotkal. Na bílou paní pořád ještě čekám.
Je to například naše dílna, bývalé pokoje služebnictva, kde opravujeme různé předměty a máme uschované materiály. Také je to část bývalého hotelu, který byl v provozu od 19. století. Připravujeme projekt na jeho obnovu, takže do budoucna nabídneme i možnost přespání na hradě. To bude nové lákadlo zejména pro turisty.
To se nedá srovnat. Tady se bydlí na samotě, nejsou tu sousedé na dohled, jako je to běžné v paneláku nebo v rodinném domě. A nemáme ani centrální vytápění, používáme akumulační a krbová kamna.
Jsme tu dva stálí zaměstnanci a několik sezónních zaměstnanců. Opravujeme, co je potřeba a na co stačíme. Na větší projekty a opravy přijíždí firma. Plánuji program. Dále je to běžné papírovaní, měsíční a roční výkazy, příprava podkladů pro platy zaměstnanců.
Moje práce mě baví, protože není jednotvárná. Nemusím sedět celý den v kanceláři, ale ani pracovat celý den na stavbě se sbíječkou. Potom mi nevadí, že chodím do práce denně. Máme zavřeno pouze v pondělí a v tento den musím dělat údržbu, u které nemohou být návštěvníci.
Jsem kastelánem už dva roky, od prosince 2010. Proběhlo běžné výběrové řízení. Pro takové povolání není potřeba speciální historické vzdělání. Pouze krásně mluvit o hradu a historii nestačí. Správce majetku rodu Lobkowiczových hledal někoho, kdo dokáže na hradě dělat drobné opravy. S tím jsem měl už zkušenosti, protože jsem pracoval ve firmě, která se specializovala na opravy památek. Ale představoval jsem si, že bych hrad oživil akcemi, které mohou připomínat období gotiky. Jsem také členem skupiny historického šermu a mám mnoho kontaktů, které bych mohl využít. Jsem muž z praxe a to rozhodlo.
Bydlím tu s rodinou, moc se nám líbí bydlet na hradě. Jen můj syn to příliš neocení. Hodnoty mladých jsou dnes jinde. Rádi by měli kolem sebe jiný luxus, například vilu s bazénem. I když se rád pochlubí před spolužáky, že bydlí na hradě, neprožívá to tolik jako já.
Ano, hrad je teď můj domov. Na období odchodu zatím nemyslím, i když vím, že přijde.
Návštěvnost je vyšší, když máme hodně akcí, koncertů, představení, výstav, ve srovnání se sezónami, kdy je akcí méně. Každý rok děláme jiný program. Samotný kámen návštěvníky nepřiláká, takových je málo. Jsme moc rádi, že jsou zde restaurace a vinárna.
Plán akcí konzultuji já s uměleckým šéfem naší šermířské skupiny, který má s vytvářením programu bohaté zkušenosti. Další věcí je sehnat na akce peníze od sponzorů. Mám už takovou vizi, jak bychom mohli hrad oživit a přilákat více lidí. Do příštího roku bychom rádi vykročili směrem zážitkové turistiky. Návštěvníci si budou moci vyzkoušet střelbu z kuše, historické kostýmy, zbroj, poslechnout si středověkou hudbu. Uděláme vše proto, aby se návštěvník ocitl ve středověku, když vejde do brány Střekova. Již od konce srpna se budou konat pravidelné noční prohlídky hradu
Kníže je již starší pán, je mu přes 80 let a žije v Americe. Za dobu, co tu pracuji, přímo na Střekov nepřijel. Viděl jsem ho dvakrát na setkání, která Lobkowiczové pořádají před Vánoci v Lobkovickém paláci v Praze pro své zaměstnance. Jeho syn William žije v České republice a přijíždí na Střekov každý rok.
Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah webových stránek odpovídá výlučně autor. Stránky nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.
Dieses Projekt wurde mit Unterstützung der Europäischen Kommission finanziert. Die Verantwortung für den Inhalt dieser Veröffentlichung trägt allein der Verfasser; die Kommission haftet nicht für die weitere Verwendung der drin enthaltenen Angaben.